2004
Rok 2004 nás hned z počátku zastihl v docela aktivním zkoušení a taky v prvních debatách, zda-li nepřibrat ještě nějakýho zpěváka, protože Igor měl zjevný problémy s interpretací nových věcí a po několika marných pokusech naučit ho frázovat novou vlastní věc jsem to vždycky odskákal já, takže jsem ty naše šílenosti zpíval skoro všechny. Na zkouškách se vystřídalo pár adeptů, ale nikdy to nebylo ono. Někdy v tý době taky poprvý přičichl k Brufenu Libor Oplt, tenkrát ještě v roli klávesáka na zhruba deset až patnáct věcí, takže se občas zkoušelo i s klapkama.
Na jaře dostáváme termín ve velkým sále chotěšovskýho kulturáku jako náhrada za Mash, kterej vystoupení zrušil, celou taškařici pořádají chotěšovští májovníci. Někdy před létem jsme pak hráli v Líních, kde s náma poprvý a naposled vystoupil Libor Oplt coby klávesista, spolupráce po týhle hře skončila, dneska už si vážně nevzpomenu proč a jak.
Během první poloviny roku jsme přidali do repertoiru další převzatiny, trochu jsme přitvrdili, přibylo taky pár vlastních věcí jako třeba Venku se blejská, Klondajk nebo Vím že máš sny ráda. Od spolku májovníků jsme v červnu dostali další termín v chotěšovským sále, tentokrát to byla zábava spojená s dětským dnem.
Dopadla dobře, dokonce došlo ke kulturní převlekový vložce, kdy jsme se během jedný z přestávek nasoukali do kostýmů Teletubies a jednu sérii v nich odehráli.
V červnu (krom dětskýho dne v kostýmku) přišel taky zásadní zlom, kterej ovlivnil chod Brufenu v
podstatě až do začátku roku 2005. Po čtyřech letech jsem totiž opustil The Wrongs a vzal jsem nabídku plzeňskýho Heweru, kterou jsem dostal od Dana Křemenáka (s tím jsem se potkal v roce 2002 v kapele Black´n´Blue). Zbylí wrongové brali moje rozhodnutí se značnou nelibostí, vyvolalo to pár nepříjemných roztržek a nějakou chvíli trvalo, než se všechno urovnalo. Jako skoro vždycky, když jsem přišel do nový kapely, to bylo těsně po natočení CD. První koncert s Hewerem si pamatuju do dneška, šel jsem v podstatě jenom na zkoušku a najednou buch - pojeď večer s náma. Byl to nějakej motorkářskej sraz na lukách u Chrástu, pršelo jako kráva, ve finále se motorkáři poprali a pomlátili tyčema, já pak vezl nalitej zbytek Heweru plus nějaký baby domů, přitom jsem tam odehrál asi šest písniček, víc jsem jich tenkrát neuměl. Paráda. První oficiální (a celý) vystoupení z Hewerem jsem absolvoval prvního července na nádvoří pivovaru v Plzni, kde se křtilo to právě natočený CD.
Hewer byl pro mě od začátku poměrně časově náročná kapela, zejména v létě se hrálo každej tejden od čtvrtka do neděle, pamatuju víkend, kdy se za tři dny hrálo sedmkrát... Hlavně ze začátku jsem si to hodně užíval,  kapela jezdila jenom s nástrojovkou a na místě koncertu už byl připravenej a postavenej zvuk. Je ale jasný, že při podobným provozu nezbýval žádnej prostor pro hraní s Brufenem. Zbytek kapely to bral celkem sportovně, dál jsme zkoušeli, což trvalo vlastně až do prosince, kdy jsme odehráli Mikulášskou zábavu v chotěšovským sále. A v prosinci taky vyšlo CD skupiny Mash se songem Mám v pekle pronajatej kotel. Po tom, co jsem jim text střelil, jsme začali hrát náš opus s novým textem - S čerty nejsou žerty.
Další zásadní zlom před koncem roku 2004 byl příchod Rosti Fišera coby zpěváka. Po různých peripetiích
s různými rádobyzpěváky (a rádobyzpěvačkami) ho přivedl Igor, vylovil ho tenkrát na nějaký zpívaný v putyce. Rosťa přišel, přinesl basu nealko Radegastu, zazpíval a byl jednomyslně přijat, zkoušeli jsme tedy skoro všechno znova, aby se to naučil. Už na prosincový mikulášský v Chotěšově zpíval Rosťa jako host Chtěl jsem mít od Turba.

2005
Začátek roku jsme opět trávili poměrně pilným zkoušením (i když to píšu skoro pořád, byla to docela pravda), hlavně proto, abychom se sehráli a sezpívali s Rosťou, kterej přebral většinu zpěvových partů. Po jedný zkoušce oznamuju klukům svý docela zásadní rozhodnutí - končím v Heweru, hned z několika důvodů, a dál se chci věnovat jenom Brufenu. Bylo to kvitováno s povděkem, hned se začaly kout plány, co všechno podniknem.
Na začátku února jsem taky vyrazil na křest CD Bloody Mary od Mashe, kde jsem si užíval, že jsem coby textař V.I.P. host...
Brufen s Rosťou měl premiéru 12. února v Hradci u Stoda, jako předkapela hrál Pan Plusloun, kde tenkrát bubnoval Michal. I přes nervozitu novýho frontmana to všechno dopadlo na výbornou, sál byl narvanej a lidi tančili už na Pluslouna. Do konce února jedeme ještě na maškarní rej do Jesenice, což byl kšeft, kde se podělalo úplně všechno, co mohlo. Zvukařům vysadilo auto, takže u benzínky překládali, přijeli pozdě, pozdě se začínalo a hráli jsme asi pro patnáct lidí. Asi za tejden jsme se dozvěděli, že lidi přišli, dokonce v maskách, ale druhej den...
Během jara jsme cvičili nějaký novinky a pilovali stávající repertoir, stihli jsme zahrát v Chotěšově a ve Stodě na Zahrádce, na obě akce s námi jel Pan Plusloun jako support, ve Stodě ale kvůli nemoci kytaristy nehrál.
V květnu nám nahnal strach Míra - hned na začátku měsíce jsme měli hrát v Hradci, ale pár dní před zábavou Míra volal z nemocnice, kam ho převezli s podezřením na infarkt, nakonec naštěstí planým. Zábavu jsme nakonec zrušili a do konce května vyrazili už jenom do Kostelce, kde nás zvučil nějakej divadelník, takže jenom zvukovka trvala asi dvě hodiny, pak mu to písklo a všechny šavle na mixu stáhnul. Chvíli na to koukal a pak prohlásil: „Tak, a můžu začít znova...“ V Kostelci jsem poprvý nasadil novej "koncertní kostým" - sukni s nápisem Brufen.
V červnu jsme hráli na dětským dnu v Chotěšově, Pepa poprvý postavil praktikábl pod bicí. Pro mě osobně měla tahle hra docela smutnej podtext, v brzkých raních hodinách mi odvezla záchranka tátu s mrtvicí do nemocnice, takže i když mi všichni říkali, abych nepil, zhulákal jsem se jak dobytek. O dva týdny později v Přehýšově jsme se pro jistotu zhulákali skoro všichni, dokonce i část Pluslouna, kterej nám tam předskakoval.
Na začátku července jsme vyráželi hrát během osmi dnů čtyřikrát, takže jsme to celý nazvali jako turné „Dáme ještě jedno“. Začalo to výbornou Jesenicí, kde jsme hráli po volejbalovým turnaji a na bigbít přišli všichni jeho účastníci, protože to měli zaplacený ve startovným a navíc tam bylo vyhlášení vítězů. V týdnu, den před svátkem, jsme jeli do Hradce, kde to ale musel pořadatel přeložit kvůli počasí do sálu. Pamatuju si, že po návratu na dílnu nás trápil děsivej hlad, takže jsme ukecali Igora a jeli kamsi na dálnici do motorestu, kde jsem spořádal guláš a ještě španělskýho ptáka. Inu, po pivu je hlad.
V pátek nás čekala pouťová v Novým, v sobotu parket ve Štěnovicích, kde se to zrovna nevydařilo. Celkově to ale bylo docela povedený, jen ty místa se měly obrátit a jet to opačně. Četnost hraní jsme tedy na chvíli uklidnili a do konce července zvládli už jenom jednu soukromou akci.
Srpen byl klidnější. Začali jsme ho ve Štěnovicích, kde to stálo za ještě větší kulový než minule, takže jsme se jednoznačně shodli, že tam už ne. No a na konci srpna přišel vynikající dvojáček - v pátek jsme jeli do Kralovic, kde slavili zaměstnanci Strabagu a protože tam Rosťa dělá, jako kapelu pozvali nás. V sobotu jsme hráli v Chotěšově na Svazarmu, byla to celodenní akce s názvem SNP Revival. Odpoledne soutěže pro děti, večer bigbít pro všechny. To byla asi nejlepší akce roku 2005.
Celej rok se táhla s kapelou diskuze, co uděláme s Igorem, respektive jeho neschopností stačit tempu kapely a učit se nový věci. V září to celý dospělo k jakýmusi lámání a nakonec byl Igor jednomyslně (tedy poměrem čtyři hlasy ku nule) vyhozen a kapela se rozhodla dál hrát ve čtyřech. Co kvůli tomu všechno vzniklo nebudu rozebírat, dodneška se to v určitých kruzích rozebírá a jsem to hlavně já, komu je to celý dáváno za vinu. Každopádně - tenkrát to bylo jednoznačný rozhodnutí celý kapely a Brufenu jenom prospělo.
Pepa odjel v září na dovolenou a hned po jeho návratu jsme odehráli Hradec u Stoda, poprvý ve čtyřech. Hra to byla velmi vydařená, proto nás udivilo Pepovo chování v následujích dnech, kdy upadl do podivnýho rozpoložení, který skončilo jeho oznámením odchodu s Brufenu. Zbytku kapely sdělil jako důvod to, že chce nějakej čas jenom cvičit, protože cítí, že na to nemá. Domluvili jsme se tedy, že dohraje alespoň dvě dosud domluvený hry.
Já, Míra a Rosťa jsme tedy řešili, co bude dál, celá situace nás dala docela dohromady. Moc bubeníků jsme neznali a první, za kým jsem vyrazil, byl právě Michal Hes, kterej si vzal pracovní CD a za dva týdny s náma šel na zkoušku. Hned po první hodině bylo jasný, že to bude fungovat, takže byl Michal přijat coby novej bubeník Brufenu.
S Pepou jsme odehráli ještě říjnovej a prosincovej Chotěšov, mezi tím jsme zkoušeli s Michalem, takže závěr roku byl takovej docela divokej.


Petr

Všechna výše uvedená fakta (jsou-li to skutečně fakta) byla sepsána na základě chatrných vzpomínek. Je možný, že došlo k časovým nesrovnalostem a nepřesnostem způsobeným zejména tím, že si nevedu osobní deníček...
TOPlist