2006
Takže na začátku roku jsme, jak už je to v historii zvykem, pilně zkoušeli. Michal se dostával do tempa a byl schopnej pobrat i víc vlastních věcí, takže jich v týhle fázi zkoušení spousta přibylo. Jako novej člen přišel Franta Pour a spolu s ním začala kapela poprvý pořádně řešit podiovou prezentaci. Vybrali jsme tedy nějaký úspory a jali se dokupovat a předělávat světla, doplňovat mlhy a tyčit rampu. I tohle byla celkem divočina a celej systém jsme spustili až den pžed premiérou nový sestavy, která proběhla 25. března v Hradci u Stoda a povedla se. Kapela předvedla nový vlastní kousky, v převzatých přitvrdila a na všechno si řádně posvítila. Mě přinesl začátek roku ještě další novinku - Tomáš Hrbáček "přestoupil" z Mashe do Harleje a mě tam tak trochu natáhl s sebou, takže jsem začal tvořit texty na plánovanou desku. Jo a taky nás překvapilo, že se Pepa měsíc po svým odchodu (v zájmu cvičení) nechal naverbovat do nový kapely, kterou s Igorem složili a která má podezřele podobnej repertoár...
V dubnu jsme stihli při neustálým pilování repertoáru odehrát Chotěšov a Holýšov a začali jsme mluvit o nahrávání. To se nakonec podařilo domluvit s Jardou Rajtmajerem, letitou plzeňskou legendou, 30. dubna proběhla první nahrávací seance, kdy se udělala rytmika a kytary do všech pěti natáčených věcí. Hned druhej den nastoupi Míra do nemocnice na plánovanou operaci kýly. Srůstat ovšem musel rychle, už 19. května jsme hráli v nýřanský Tesle, do konce měsíce jsme se podívali ještě do Vejprnic. Mezitím jsme v různě početných skupinkách jezdili k Jardovi Rajtmajerovi dotáčet a míchat těch našich pět děťátek.
V červnu jsme měli takový tour de Stod - nejdřív jsme hráli na Zahrádce a pak v Daytoně, oba dvě hry byly takový rozporuplný. Hlavně jsme ale pořídili HDD rekordér a jali se natáčet hymnu pro mantovský fotbalisty. Nakonec z toho vylezl singl o dvou písních, předali jsme je na konci června a oba opusy se setkaly s velkým úspěchem, Mantava jedeme se stala hymnou Mantovskýho Baníku.
Hned 1. července jsme hráli v Chotěšově na Svazarmu, poprvý bylo k dostání naše EP Tak se to s náma valí dál. Byla to moc povedená taškařice v jejímž průběhu bylo CD neplánovaně pokřtěno, všechno to pak končilo hodně nad ránem. Ještě na začátku na měsíce jsme hráli na Hracholuskách a pouťovou v Novým, do konce července pak probíhaly dovolený a snažili jsme se o nahrávání na našem nahrávadle. Ovšem, po nahrání několika věcí, přístroj vypověděl službu a veškerý data byly nenávratně ztracený.
V srpnu jsme měli smůlu. Začal dobře už tradiční akcí v Kralovicích pod hlavičkou Strabagu, ale zbytek rozpisu se nám zhroutil a nakonec pořadatelé zrušili všechny domluvený akce. Drobet nás to otrávilo, chuť jsme si spravili až na Hracholuskách 2. září. Během září Michal sestavil dle vlastního projektu praktikábl, postavili jsme ho 30. září v Chotěšově, kde jsme oslavili další výročí a taky od fanoušků dostali zlatou desku za sto prodaných kusů EPčka.
Někdy v tý době taky začal žít vlastním životem náš Skalfan gang, žije dobře a dodnes.
Ke kapele se přidal jako technik Víťa Teřl. V tý době měl v plánu obsluhovat nějaký plameny a výbuchy, když jsme ale zjistili, co by to obnášelo, začal se raději školit na osvětlovače, už tehdy jsme si pohrávali s myšlenkou vlastního PA.
A taky vyšla deska Harleje s názvem Čtyři z punku a pes, kde mám tři texty a jsem na to náležitě pyšnej.
V říjnu jsme hráli třikrát - dvojáček Holýšov / Vejprnice a Přehýšov, dvě posledně jmenovaný taškařice byly skutečně taškařice vypečený. Konec roku jsme pak dojížděli víceméně v poklidu - jednou Mantov, jednou Chotěšov a jednou Stod.
V poklidu taky započalo nahrávání CD na novým systému. Přes vánoce se nám podařilo (tedy vlastně Michalovi) namlátit všechny škopky.

2007
Začátek roku nás kupodivu nezastihl v pilným zkoušení, zastihl nás v pilným nahrávání. Chvílema se až zdálo, že jsme si ukousli s šestnácti songama moc tlustej krajíc a i když všichni makali poměrně často a poměrně vehementně, byl to docela záhul, a to zejména pro mě, seděl jsem totiž u každýho nahrávání, zatímco zbytek souboru se tak nějak střídal. Perlička nastala po natočení zpěvů, do kterých se nám vloudil nějakej šum a brum a všechny jsme je nakonec přetáčeli. Pak jsme to míchali, poslouchali, míchali, poslouchali, míchali... Ten proces se zdál nekonečnej. Inu, nemáme zrovna studio Sono, takže dostat z tý nahrávky aspoň nějakej zvuk byla docela loterie.
V únoru jsme vyrazili hrát do Novýho. K týhle hře se váže docela zajímavá historka - asi týden před mi začal volat kdosi z Prahy, kde to vlastně je, od kolika hrajem a jak se tam dostane. Tím nám všem nasadil brouka do hlavy, takže celej soubor spekuloval, kdo se to na nás chystá. Nakonec se z toho vylíhnul redaktor MF Plus Jan Jiřička, kterej o zábavě na vsi napsal prima článek (vyšel v čísle 08/2007). Do konce února jsme stihli ještě Vejprnice.
V březnu jsme dolaďovali hlavně CDčko, a to jak po stránce zvuku, tak i po stránce obalu a designu (samozřejmě v našich omezených možnostech). Vymysleli jsme si obal ohnivej, takže jsme nějakou dobu ledacos zapalovali a ledacos fotili. Generálku na křest jsme si dali v Mantově a v Kostelci, ani na jednom místě to nebyl žádnej zázrak, ale samotnej křest už byl hodně dobrej. Konal se v Hradci u Stoda, díky mý spolupráci s Harlejem to přijel pokřtít Tomáš Hrbáček a celej večírek byl moc povedenej. Kapela pak zapíjela nový CD až do svítání, takže naše nový děťátko s názvem Divoká krev bylo uvedeno do života skutečně majestátně. Křest byl taky poslední tah, kterej s náma táhnul jako zvukař Václav Zeman, kapela se konečně dokopala ke koupi vlastního PAčka. Děkujem ještě jednou Vaškovi za všechno, co s náma objel a co všechno vydržel.
V dubnu jsme si dopřáli trochu volna a vyrazili až na jeho konci na pouťovou do Vejprnic. I když volna... Když kapela nehraje, její členové se různě houfujou i tak a vymýšlejí možná ještě větší voloviny než při hraní, takže během toho volna jsme se domů vraceli ráno až nezdravě často. A právě jedna z těchle taškařic přinesla poměrně zajímavou událost. Na country zpívaný ve Vstiši jsme se potkali s Liborem Opltem (ano, jednou s náma vystoupil coby klávesista), v tý době basistou bluesových Rusty Rocket. Slovo dalo slovo a v příjemným ovínění se nám nabídnul coby basák. Dali jsme zkoušku a bylo to pečený - Brufen měl pět hrajících členů (já přesedlal na kytaru). Ve čtyřech jsme odehráli ještě květnovej Merlin v Plzni, další květnovej kšeft nám pořadatel zrušil, což třeba mě vůbec nevadilo, protože jsem piloval kytarový party a už v Merlinu mi některý party basový těžko naskakovaly.
Přišlo léto a kapela vyrazila v pěti. Hned červen nám potvrdil správnost rozhodnutí rozšířit ansámbl o jeden nástroj, hry na mantovským a chotěšovským hřišti byly hodně povedený. Ze začátku nám trochu hvízdala a zlobila nová aparatura, během několika zkoušek v sále jsme to ale alespoň částečně vychytali.
V rychlým sledu pak přišel klasickej začátek července - Hracholusky, pouťová v Novým a Hradec, všechno hry povedený a docela navštívený, kapela si novou tvář hodně užívala, vraceli jsme se domů nad ránem a mnohdy i v různých stavech, což bylo kvitováno s „povděkem“ zejména rodinejma příslušníkama... Ve zbytku července jsme proto radši čerpali dovolený, i když pár taškařic se nám povedlo i bez bigbítu. Je až s podivem, že i v tak divokým období se nám pořád dařilo přidávat nový věci do repertoáru.
Hned na začátku srpna jsme si dali klasický Kralovice pro Strabag a druhej den Vejprnice, což bylo trochu riskantní, bylo to v sále, ale průšvih to nebyl, akorát všichni přišli o něco dýl. Za týden jsme to rozbalili v hospodě na Podhájí, taky pěknej večírek, no a celý prázdniny jsme zakončili 1. září na Hracholuskách, kdy už na hraní venku byla trochu zima a na návštěvě to bylo krapet znát. V září jsme ještě dali Hradec u Stoda, kde s náma byl poprvý jako technik Pavel Šantora. Kapela se tedy (včetně techniky) rozrostla na osm lidí.
V říjnu a listopadu jsme nezaháleli, objeli jsme stodskou Zahrádku, Přehýšov, zahráli doma v Chotěšově, poprvý jsme jeli do Velkého Malahova a ještě jsme stihli Merlin. Někde se to povedlo, někde o trochu míň, ale to je věčnej kolotoč, kterej s náma je a bude dál. V Chotěšově jsme dostali skvělej dárek k pěti letům výročí - novou plachtu s motivem Divoký krve.
I v prosinci jsme byli aktivní - znova jsme dali Zahrádku, Vejprnice a poprvý v historii kapely jsme jeli hrát Silvestra, kterej se v Přehýšově docela vyvedl, takže kapela plynule přešla do dalšího roku s nástrojema na krku. Už před Silvestrem začala operativní pauza - Libor hrál už po lékařským zákroku, další členové souboru ho v té době plánovali na leden. No a ještě než Libor na operaci nastoupil, podařilo se nám natočit základy do další fotbalový hymny, tentokrát pro Koloveč.

Petr


Všechna výše uvedená fakta (jsou-li to skutečně fakta) byla sepsána na základě chatrných vzpomínek. Je možný, že došlo k časovým nesrovnalostem a nepřesnostem způsobeným zejména tím, že si nevedu osobní deníček...
TOPlist