Heřamanova Huť,
25. prosince 2010


Vejprnice, 11. prosince 2010

Stýskaly, 4. prosince 2010

Přestavlky, 20. listopadu 2010

Plzeň, Merlin,
16. listopadu 2010


Přehýšov, 13. listopadu 2010

Heřmanova Huť, 30. října 2010

Plzeň, Merlin,
16. října 2010


Vstiš, 25. září 2010


Plzeň, Merlin,
18. září 2010


Chotěšov, pouťová,
11. září
2010


Hracholusky, Nový most,
28. srpna 2010


Liberec 20. srpna 2010

Chotěšov, areál Svazarm,
14. srpna 2010


Úherce, Arab tour,

7. srpna 2010


Staňkov, U lávky,
24. července 2010
Pňovany, hřiště,
24. července 2010


Hracholusky, Nový most,
3. července 2010
Chotěšov, hřiště,
4. července 2010
Kostelec, hřiště,
5. července 2010


Heřmanova Huť, 25. prosince 2010
Poslední výlet roku 2010, týden před akcí přesunutej z Kostelce do spolkovýho domu v Heřmance začal překvapením po příjezdu - prostor hasičárny, velmi pěknej a skoro klubovej, byl kompletně nekuřáckej, což všechny závisláky v řadách souboru nepříjemně zaskočilo. Bylo těsně po vánocích, někdo byl přežranej, někdo ještě nalitej, i přes to (a přes častý odchody k popelníku před objektem) jsme v pohodě postavili a nazvučili.
Zahájili jsme s půlhodinovým zpožděním, akorát ve chvíli, kdy začala přicházet první vlna návštěvníků. Nakonec se to příjemně sešlo a zaplnilo, zábava jela docela slušně, jen při vyhlášení pauzy se většina nastřelila do zimníčků a vyvalila se ven, hned potom se vyvalil oblak dýmu... Končili jsme před druhou, i přes rychlý balení a celkem svižný odnošení aparátu jsme se dostali domů před čtvrtou. Hezká tečka za docela hezkým a povedeným rokem.

Nahoru

22.12. 2010

Poslední várka vánočních dárečků odešla tentokrát až v pondělí. Důvod byl prostý - pošťák Ondra se zlil jak vánoční sob a nebyl svého úkolu schopen... Omlouvá se. Děkujeme za kladný ohlasy na tuhle neobvyklou akci.
Kapela přeje všem bez rozdílu pohlaví, smýšlení, vyznání a barvy hodně štěstí a zdraví jak o vánocích, tak v novým roce. Ať Vám rok 2011 chutná.

Nahoru

Vejprnice, 11. prosince 2010
Mohl bych vlastně začít úplně stejně jako minule - sníh a mráz, pivo a zelená... Někteří z nás trochu vyváděli už den předem, cirkus tedy vyrazil do Vejprnic z části se zdravím podlomeným neduhem, z části se zdravím podlomeným škodlivými nápoji.
Všechno tentokrát proběhlo jak mělo - stavění, zvukovka, zábava... Nálada byla předvánoční, veselá, hodně se pilo, na parketu to vyvolalo ladný i neladný pohyby. Některý známý vejprnický tváře chyběly, přišly zase nějaký nový.
Kolem druhý jsme vydařenou zábavičku ukončili, balení mi tentokrát trochu uniklo mezi prsty, vlastně jsem zaregistroval až moment odjezdu. Hezký to bylo, zase na jaře.

Nahoru

Stýskaly, 4. prosince 2010
Sníh a mráz, pivo a zelená... Cesta do Stýskal proběhla i přes zdánlivě nepříznivý podmínky velmi zdárně, až u cíle jsme, a to i za pomoci místních, museli trochu popostrčit Boba s avií. Mikulášská zábavička se konala v prvním patře hasičárny, začali jsme hned nosit (děkujem za pomoc na začátku i konci) a vybalovat, aby se nám zesilovače a bedýnky trochu vorazily.
Stavění na malým prostoru proběhlo na první pohled bez problémů, všechno jsme nahustili kam jsme nahustit měli, na pohled druhej, při zapnutí aparátu, už všechno v pořádku nebylo. Bádali jsme a prohazovali, pořád to hrálo divně křížem a v podivných pásmech, po chvíli se ukázalo, že jsem poněkud levej a špatně jsem zapojil kabely od beden, zbytek už spáchala výhybka. Po přepojení už všechno jelo správně a nic nebránilo zvukovce.
Návštěva byla pozvolná a i přes poněkud přepálený vstupný nakonec příjemná, posléze i veselá a taneční. Cirkus předvedl poměrně standardní výkon, a to i přes to, že se kytaristi rozhodli obětovat obě křídla a už od začátku (jsme) dosti nasávali. Playlist byl tentokrát poměrně dlouhej, od začátku po půl devátý jsme to nakonec natáhli až do dvou, atmosféra byla po úvodní seznamovací sérii celou dobu velmi příjemná, místy čertovská, nakonec se za pekelníka převlíknul i Míra.
Perfektní přístup předvedli pořadatelé i po konci produkce, večeře byla na jedničku a dokonce se myslelo i na nás, nedobrovolný dietáře, o pomoci se stěhováním už byla řeč - paráda. Odjížděli jsme syti a spokojeni, byl to hezkej večírek. Rádi přijedem znovu.
Na serveru rockmag.cz zrecenzovali CD Když chlapi stárnou, mrkněte se. Vyznívá to pro nás, řekl bych, poměrně příznivě.

Nahoru

Přestavlky, 20. listopadu 2010
V Přestavlkách (nebo Přestavlcích ??) jsme byli poprvý a už od příjezdu se moc nedařilo - ač byl přívod silnoproudu zdánlivě značně předimenzovanej, někde chyba byla a potom, co jsme asi šestkrát vyhodili jističe v celým sále, musel Vitas vyřadit dva stojany s pary a blindery. Hned o chvíli později mi shořel napáječ k vysílačce (po hodně dlouhý době jsem hrál přivázanej na šňůře), stejně tak Bob laboroval a laboroval, pískání a houkání odstraňoval hrozně dlouho.
Hrát jsme začali o půlhodinu později, zhruba čtyři desítky diváků nasadily klasickej scénář, při kterým se nejdřív sedí a pije, až potom se tančí. V posledních sériích to už bylo docela rozjuchaný, když jsme v jednu končili, bylo i "nemůžou".
Soubor, semknut po morálních výpadcích minulých štací v pevnej šik, zaútočil na rekord v balení, což se myslím povedlo, za půl hodiny jsme všechno zbořili a smotali, za další čtvrthodinu i naložili. Věc u nás nevídaná. V pelechu jsem byl tentokrát nezvykle brzy, po třídenním tahu mi to koneckonců jenom prospělo. Přestavlky se budou opakovat někdy na jaře.

Nahoru


Plzeň - Merlin, 16. listopadu 2010
Netradičně v úterý, tradičně dobrej večírek. Po dlouhý době jsme vyrazili Máňou, standardně jsme tímhle vozidlem jezdili od roku 2006 až do příchodu Boba a jeho avie. I když jsme vezli zhruba polovinu aparátu, měla toho Máňa až po střechu, ale jako vždycky to pro ni byla velká čest...
V Merlinu jsme zjistili, že jsme nenaložili šlapku (rozuměj tím část bicí soupravy, kurtizán je vždycky dost...), s tou dorazilo spřátelený vozidlo až v půl osmý, do tý doby jsme nazvučili všechno ostatní.
Slavila se svoboda, slavila se demokracie, chvíli dokonce i za asistence policie, která sledovala, zda-li někdo neslaví před dovršením zákonný věkový hranice nepovolenými prostředky, pokud vím, k žádnýmu zatčení nedošlo.
Soubor hrál poměrně slušně, nejslabším článkem jsem byl tentokrát já, dvě sóla jsem zhvízdal tak, že by bylo lepší místo nich vážně jenom hvízdat.
Veselou a velmi taneční taškařici jsme zdárně dotáhli až do půl druhý, už během posledních dvou bloků docházelo k postupnýmu morálnímu rozkladu, zejména Vitas v deliriu nějak nechápal, že světla jsou od toho, aby bylo světlo, a vytrvale vytvářel čím dál větší tmu, na konci pak zmizel neznámo kam...
Balení bylo asi nejdelší, co jsme v Merlinu předvedli, spolu se zastávkou na pumpě jsme dorazili kolem čtvrtý, to už se působení omamných prostředků rozšířilo i na některý další artisty. Hezký to bylo, v Merlinu budeme znovu 15. ledna 2011.
Ve středu jsme, řečeno příslušnou terminologií, balili dárky do naší vánoční nadílky. Mimochodem, pár lidí se mě ptalo, co to je za fintu - žádná finta, je to vánoční Brufen bez vedlejších účinků, takže neváhejte a klidně rozšiřte seznam už zaregistrovaných.
Večer jsem pak na kanálu ČT24 sledoval, jak to vlastně v listopadu roku 1989 probíhalo. V tý době mi bylo devět let a moc jsem nechápal, proč místo fotbalu vysílají v televizi náměstí plný lidí s klíčema v rukou. Dneska už to chápu, díky tomu například nejsou kapely jako my zakázaný...

Nahoru


Přehýšov, 13. listopadu 2010
Do Přehýšova jsme dorazili po třech letech. Návrat na místo činu byl celkem příjemnej - hospoda i sál doznaly výrazných změn k lepšímu.
Už při zvukovce jsme zaznamenali příšernej zvuk na podiu, spolu s výpadkem jedný odposlechový cesty nám to v první sérii připravilo krušný chvilky, technika o pauze všechno vyřešila a dál už to bylo snesitelný (nebo jsem otupěl).
Publikum se couralo celej první blok, ovšem hned od začátku se tančilo a rozverná nálada vydržela až do závěrečný půl druhý. Cirkus předvedl jeden z lepších výkonů, artisti i technici se bavili a vymejšleli nestandardní kousky a kulturní vložky - v polovině songu o nevolnících táhnoucích lodě proti proudu Volhy nám proplul podiem Fanda s cedníkem na hlavě a pádlem v ruce...
Vyhlásili jsme, že se blíží výročí boje za svobodu a demokracii a že lidi můžou dneska dělat věci, který dřív dělat nemohli, například stavět kelímky s pivem kam chtějí... Upřímně řečeno to moc dobrej nápad nebyl, na konci byla polovina aparátu od piva.
Balení se kapku protáhlo, a to nejen vinnou nošení přes celej sál, po vydařený zábavičce došlo k morálnímu rozkladu souboru, všechno vygradovalo odjezdem bez dvou černých ovcí, který přivlály k domovu po vlastní ose výrazně později... Byl to večírek se vším, co k tomu patří, Sagvan by koukal...

Nahoru

Heřmanova Huť, 30. října 2010
V Heřmance jsme byli poprvý. Přivítal nás velkej a kapku promrzlej sál s výborně vyřešeným stěhováním - postaveno bylo v poměrně krátkým čase, velikost podia nám dovolila nainstalovat celej světelnej park. Už při zvukovce se mi zdálo, že na podiu všechno hraje tak nějak ve vejškách, postupem zábavy se to potvrdilo, ladění monitorů probíhalo v podstatě až do konce.
Začínali jsme po čtvrt na deset, účast v tu dobu byla dosti tristní, dav čítal asi patnáct hlav. Ovšem záhy se to změnilo, docela naplnilo a solidně roztančilo. Zhruba v polovině produkce se to v předsálí začalo kapku mydlit (což taky vydrželo až do konce), naštěstí se boje nepřesunuly na sál, takže poměrně vyvedenej večírek pokračoval až do závěrečný druhý hodiny.
Balení bylo zajímavý - když jsme byli hotovi, posunul se čas a byly znova dvě hodiny...
Docela příjemnej dýchánek to byl, v Heřmance se určitě ještě ukážeme.

Nahoru

Plzeň, Merlin, 16. října 2010
Je příjemný, když kapela přijede před šestou na místo a všechny stoly jsou rezervovaný, ještě příjemnější je, když se ty rezervovaný stoly posléze taky obsadí. V Merlinu se to sejde skoro vždycky, i tentokrát se sešla návštěva celkem početná, z poloviny ji tvořily cirkusu už dobře známý tváře.
Krapet se nám protáhlo zvučení, první sérii jsme začínali ve čtvrt na devět. Soubor hrál úvodní blok dosti pekelně, k tomu se přidala chyba v dmx komunikaci, světla se asi na tři songy nekontrolovaně rozblikaly, takže jsme do puntíku splnily kritéria pouťovýho šantánu z Matějský. Od druhý série už všechno jelo tak nějak líp - začalo se tančit, artistům vypadávalo méně not, nakonec se to vyvrbilo v příjemnej večírek. Bohužel, šlachy na mých zápěstích, opět poněkud zanícený, nevydržely nápor táborákových rytmů a zhruba půlhodinku před plánovaným koncem mi vážně došly náboje a zábavu jsme ukončili. Tím jsem byl automaticky nominován na černou ovci večera a zatímco zbytek souboru celkem disciplinovaně balil a tahal bedny, já jsem se na baru docela solidně zlil...
Příště budeme v Merlinu netradičně v úterý 16. listopadu, v předvečer dne boje za svobodu a demokracii.

Nahoru

Vstiš, 25. září 2010
Ve Štichu, jak praví místní názvosloví, jsme byli podruhý. Dorazili jsme s předstihem, hned po postavení zvuku na jednom z nejlepších podií, kde jsme zatím hráli, došlo k laborování se středovejma bedmana, zcela výjimečně plánovanýmu, odhalili jsme poškozenej vejškovej reproduktor. Technika nezvykle dlouho štelovala světla, snad vůbec poprvý jsme postavili novej světelnej park v plný parádě.
Diváci se trousili zvolna, dorazil počet dostačující k příjemnýmu hraní, ovšem nikoli k výraznýmu pořadatelskýmu efektu. Samotná zábavička byla ale veselá a taneční, někteří humoristi nám dokonce tancem vypínali odposlechy. Vitásek si užíval plnýho světelnýho parku, v některých chvílích z toho blahem přehnaně mlžil, takže jsme asi dvakrát bloudili po podiu hledajíc spoluhráče.
Příjemnej večírek jsme zakončili kolem půl druhý. Nemůžu ale napsat, že černých ovcí bylo málo - někteří artisti upřednostnili před balením konzumaci, byl jsem jedním z nich. On byl tentokrát závěr skutečně veselej, asi poprvý v historii proběhla i výměna dresů artista - divák.
Avie dorazila na základnu, dle zjistitelných informací, zhruba ve tři, černý ovce pokračovali na benzínce, spát jsem šel v půl šestý.
Veselá taškařice to byla, jestli nás pozvou, rádi do Vstiše dorazíme znovu, Vy doražte ve větším počtu.

Strejda Bob (live video), Vstiš, 25. září 2010

Nahoru



Plzeň, Merlin, 18. září 2010
Byl to klasickej Merlin s klasickým průběhem. Cirkus dorazil v šest, oslabenej o Vitase, svítil Fanda. Postavili jsme, chvíli laborovali se zvukem, kterej se nám nakonec navzdory stávkující výhybce podařilo nějak zoptimalizovat, nazvučili a čekali. Rezervačky na stolech dávaly tušit obvyklou návštěvu, nakonec to tak taky bylo, i když oproti minulým seancím bylo diváctva o trochu míň.
Před půl devátou jsme udeřili, první série byla na poslech, pak už se tančilo až do závěrečný jedný. Po letních štacích jsme byli trochu vyjevený z vnitřního zvuku, o veselý místa a inovátorský postupy nebyla nouze, postupem času jsme přivykli a kapku to vybrousili.
I balení bylo nějaký zvláštní - žádná černá ovce, rychlost téměř závratná. Příjemnej večírek.

Nahoru


Chotěšov, pouťová, 11. září 2010
Málokdo asi čekal, že pouťová v chotěšovským kulturáku přiláká tolik diváctva, zejména pak v osm hodin, kdy měla akce začít, ovšem to už bylo všechno ve skluzu a my teprve páchali zvukovku.
Začínali jsme v půl devátý. Tedy, učinili jsme první pokus, odehráli asi dvacet vteřin a zvuk, kterej zajišťovala kapela Ifa rock, zkolaboval. To se pak opakovalo ještě dvakrát za sílícího pískotu stále početnějšího publika. Nakonec všechno vyřešili až naši technici Fanda a hlavně Vitas, díky nim bylo vůbec možný celou akci odehrát.
Čtvrtej začátek už proběhl zdárně, proběhl v půl desátý, takže jsme náš set zahustili a zrušili pauzu. Od začátku až do konce to pak bylo příjemně taneční, hezky jsme se pobavili.

Nahoru

10.09.2010 - Ten oprvadovej...
V druhý půlce léta jsme krom hraní a raního léčení bolavých makovic stihli spáchat legračně reklamní opus na blíže neurčenej lék...
K poslechu zde:
Ten opravdovej (hudba: Petr Kyrian, Brufen, text: P.M., Petr Kyrian)


Hracholusky, Nový most, 28. srpna 2010
Na poslední parket letošní sezóny jsme se těšili a vyrazili s dostatečným předstihem. Během cesty to vypadalo s počasím všelijak, na místě už ale bylo po dešti a občas se ukázalo slunce. Při stavění jsme narazili na pár technických zádrhelů, všechny se ale podařilo zdárně vyřešit.
Začínali jsme chvíli po osmý hodině. Benátská noc na Novém mostě je akce tradiční a vyhlášená, publika bylo hned od začátku dostatek a díky hrozný kose přišly i taneční kreace o něco dřív než obvykle. Zima byla všudypřítomná, soubor hrál promrzle a ani zvýšenej pohyb, ani Vitáskovo lustry nás nedokázaly zahřát natolik, abysme se vyvarovali některých chybek. Zábavička byla vydařená, na parketu to jelo, před půlnocí už tančili skoro všichni (někteří už naopak spali). Ohňostroj, posunutej kvůli chladu před půlnoc, pak rozdělil publikum na dvě skupiny - početnější zůstala a dala s náma poslední sérii, druhá se sebrala a jektajíc zuby vyrazila k domovu. Náš cirkus statečně odolával mrazu až do půl druhý, kdy jsme to po několika přídavcích zabalili a šli se zahřát studeným pivem... Balení bylo rychlý, technika s avií odjela k domovu, zbytek výpravy dal ještě poslední drink.
Hezký zakončení léta, zdravíme (obzvláště těch pár maskovaných) a těšíme se na příští rok.

Za chvíli mě rozhoupaj (live), Hracholusky, 28. srpna 2010

Nahoru

Liberec 20. srpna 2010
Stýskaly, 21. srpna 2010
V pátek jsme vyrazili dost daleko mimo náš okruh působení. Už den předem zasedl logistickej štáb (kde jinde než v hospodě), vypočítal čas cesty a ideální trasy. Já a Michal jsme vyráželi s nástrojovkou v jednu, cesta proběhla bez zádrhelů a s velkou časovou rezervou, pouze technickej stav dálnice na Prahu se neukázal jako zrovna nakloněnej sepisování playlistů.
Na druhej pokus jsme v Liberci trefili správný náměstí, kde už akce jela. Lidí spousta, všude teklo svijanský pivo za lidový ceny, na podiu právě začínala country kapela. Jméno si nepamatuju, ale hráli dobře, když country, tak takhle.
Cirkus se pomalu sjížděl na místo a ladil formu, po country setu postavil a nazvučil. Zvučil Pavel Baláž, na pár akcích jsme ho potkali, zvuk byl pěknej jak pod podiem, tak nahoře v monitorech.
Spustili jsme s obavou, co naše mrzká produkce způsobí, po pár kouscích bylo jasný, že nás diváci přijali kladně, jelo to dobře a zejména druhá polovina naší produkce, pořadatelem improvizovaně prodloužená, byla vyvedená, roztančená a roztleskaná. Kapelu tentokrát zásoboval tekutinama Fanda, což se mi stalo trochu osudný, protože do mě lil jedno pivo za druhým a když jsem po konci našeho setu pokračoval v nasazeným tempu, nakonec mi sbalil i kytaru a aparát.
No a právě proto, že jsem pokračoval v nasazeným tempu s vervou a vytrváním, nemám jaksi velkou představu o cestě domů, tu jsem tak trochu prospal a znám ji jenom z fotek... Takže si pamatuju ceduli Liberec, pak mě někdo vzbudil a byli jsme doma. Vyvedená taškařice.
Druhej den jsme zamířili do Stýskal na koupaliště, kde probíhal nohejbalovej turnaj. Účast byla slušná, shlídli jsme vyhlášení výsledků, postavili a nazvučili. Publika nebylo zrovna hodně, proto nás dost překvapila spokojenost pořadatelů a oznámení, že jsme překonali diváckej rekord. Přesně se ale ukázala stará známá pravda, že u diváků záleží víc na kvalitě než na kvantitě - ti, co dorazili, to rozjeli bez bázně, hezky jim to vydrželo celou zábavu, nám se hrálo dobře a užili jsme si to.
Končili jsme kolem půl druhý, většina souboru se pak odebrala na pozdní gulášek, někteří gastronomičtí exhibicionisti si ho nechali naložit do mísy na knedlíky. Po týhle estrádní vložce jsme v klidu sbalili, vyzvedli černý ovce z výčepu (skoro vždycky se nějaký najdou) a vyrazili k domovu.
Byla to hezká zábava, zdravíme pořadatele i skvělý publikum, rádi se do Stýskal vrátíme a zkusíme vlastní rekord zase trochu posunout.

Nahoru


Chotěšov, areál Svazarm, 14. srpna 2010
Akci na chotěšovským Svazarmu pořádal náš bubeníček Michal. Areál měl vzorně připravenej, na poslední chvíli vyšlo i počasí. Soubor naložil a dorazil poměrně brzy, měli jsme dost času na postavení a nazvučení. První návštěvníci se začali trousit poměrně záhy, nakonec se dostavil počet dostačující pro správnej průběh zábavy, ovšem nedostačující pro pořadatelskej efekt.
Začínali jsme přesně ve stanovených 20:40 (do teď nevíme proč tenhle čas...), první blok za světla byl k poslechu a konzumaci, další bloky byly k tanci. Zábava se docela pěkně rozjela a docela pěkně spěla ke zdárnýmu konci, ten nakonec při posledním songu poněkud překvapivě vyřešil spolek amatérských pyrotechniků - už během zábavy se občas ozývaly větší či menší výbuchy vedle podia, při poslední písni někdo odpálil dýmovnici, čímž vyhnal jak diváky, tak kapelu, ta už se po rozptýlení dýmu na jeviště nevracela. Zažil jsem různý konce koncertů a zábav, jestli mě ovšem chatrná pamět neklame, vlivem výbuchu dýmovnice to bylo poprvý.
Balení bylo krapet rozvleklý a proložený konzumací, u některých černých ovcí konzumací vydatnou, jejich návrat domů museli koordinovat ostatní členové cirkusu, pro jistotu ho taky dokumentovali na fotoaparáty mobilních telefonů - to se ukázalo jako klíčový při nedělním vzpomínání...

Starej apatykář, live video, Chotěšov - Svazarm, 14. 8. 2010

Nahoru

Úherce, Arab tour, 7. srpna 2010

Na tuhle akci musela část souboru vstávat velmi brzo a v nevlídným deštivým ránu dopravit aparát na místo určení, poté totiž pořadatelé zavřeli a zahradili úherecký náměstí pro účely závodu. Arab tour má zajímavý pravidla - čtyřčlenný týmy jezdí na starých kolech kolem náměstí, jeden jede, ostatní pijou. Vypít se toho musí víc než dost, trvá to celej den... Když jsme se sešli na místě kolem pátý hodiny, někteří závodníci toho měli evidentně dost.
Od rána pršelo, zábava byla přesunuta do sálu. Postavili jsme, zapojili se a jističe začaly tančit čardáš, po několika přepojeních dokonce vzplála část rozvodu po náměstí. I to jsme nakonec doladili a uvedli aparát do spustitelnýho a hratelnýho stavu.
Začínali jsme už po sedmý hodině, to se ještě závodilo. Od začátku to bylo poměrně veselý, plynule jsme se vystřídali s vyhlášením výsledků, poté zábavička zhoustla a chytila taneční grády, všeobecná veselost vydržela až do závěrečný jedný, kdy jsme ještě pustili pár bezstarostných písní reprodukovaně.
Balení v mírným oslabení bylo docela rychlý, v posteli jsem byl kolem třetí. Smekáme pomyslnej klobouk před účastníky závodu, děkujem za pěknou zábavičku.

Nahoru

Staňkov, U lávky, 24. července 2010
Pňovany, hřiště, 24. července 2010
Pouťovej herní maratón jsme zahájili odjezdem v půl třetí - muzikanti směr Staňkov, technika směr Pňovany.
Ve Staňkově se areál U lávky teprve probouzel z pátečního flámu, počkali jsme na první žejdlík a v klidu vynosili a postavili nástrojovku. Zvukař si nás pamatoval z minulýho roku, stejně jako loni to byla příjemná a pohodová spolupráce. Zatímco soubor ladil formu, povětšinou dvanáctistupňovým mokem, scházeli se první diváci. Na pokyn pořadatele jsme udeřili v půl pátý. Oproti minulým rokům to tentokrát bylo takový veselejší - publikum záhy začalo reagovat, v druhým bloku si někteří přinesli lavičky pod podium, občas se mihnul nějakej tanečník. Náš cirkus předvedl standardní výkon, pár humorných situací jsme zamaskovali, pár ne... Náš poslední blok už sledovali kluci z Metallica revival, ty jsme asi moc nepobavili - nejrychlejší kytarový sólo, který s Mírou hrajem, by pro ně bylo patrně jenom cvičení na rozehřátí prstů.
Před stanovenou sedmou jsme to zakončili a sbalili, začala čilá telekomunikace s technikou. V Pňovanech mezi tím kluci celkem bez problému postavili, ovšem kapela, která měla hrát před námi, nepřivezla aparáty a bicí, v momentě našeho odjezdu ze Staňkova na ně stále ještě čekali. Komunikace pokračovala i během jízdy, to už bylo jasný, že pořadatel předskokany odpískal.
V Pňovanech jsme byli lehce po osmý hodině, naše technika odvedla skvělou práci, všechno bylo připravený a přichystaný, začali jsme se stavěním nástrojů, v jehož průběhu dorazil support s nástrojovkou, pořadatel je tedy zase odeslal.
V Pňovanech jsme byli poprvý a nevěděli tedy, co od toho máme čekat, ovšem účast i atmosféra naše očekávání jednoznačně předčily - od začátku to byl hodně vydařenej večírek. Poněkud nešťastným se ukázal výčep za podiem a zejména ulička k němu vedoucí - pro pozorovatele s dětma výborná příležitost, jak to vidět z druhý strany, pro některý opilce výborná příležitost, jak padat bubeníkovi na záda - Fanda skoro celou zábavu strávil hlídáním zadní lajny... Skvělá nálada vydržela až do závěrečný půl druhý, kdy jsme podle hesla "skončit v nejlepším" odolali všem pokusům o podmazání za účelem dalšího hraní. Každopádně, pňovanskýmu publiku velkej dík, na naší straně veliká spokojenost. A jelikož nás pořadatel už během zábavy objednal na příští rok, spokojenost byla zřejmě i na straně jeho.
Balení proběhlo poměrně disciplinovaně, po cestě domů se ještě část souboru sešla na stodský benzínce u kafe a posledního piva. I když docela náročnej, byl to vydařenej den.

Nahoru

Hracholusky, Nový most, 3. července 2010
Chotěšov, hřiště, 4. července 2010
Kostelec, hřiště, 5. července 2010
Náročnej prodlouženej víkend jsme začali na Hracholuskách. Už při příjezdu a debatě s Pavlíkem a jeho kumpanií bylo jasný, že akce bude vydařená. Byla. Měli jsme spoustu času, v klidu jsme postavili a nazvučili.
Začátek se na Hracholuskách moc neprotahuje, začali jsme asi deset minut po plánovaným startu. První blok za světla, jako vždycky k poslechu, další bloky za tmy, jako vždycky k všeobecnýmu veselí, povedenou taškařici jsme pak zakončili něco po jedný.
Balení, vzhledem k následujícím dnům, bylo rychlý, černá výčepní ovce se ovšem našla i tentokrát. Marně jsme podotýkali, že bude druhej den brečet...
Odjezd na chotěšovskej fotbalák byl ve dvě odpoledne. Hrozný horko, předpověď bouřek... Náklaďáky coby podia stály jak měly, pořadatelé právě rozbalovali stánky, ovce brečela...
Techniku jsme měli postavenou včas, stejně tak Ifa na vedlejším podiu, problém nastal v půl pátý, kdy mělo stavět Retro a z Retra byl přítomen pouze bubeník. Počkali jsme do pěti, pak po dohodě s pořadatelem Retro odpískali a postavili naší nástrojovku.
Déšť přišel před šestou, celá akce se zdržela o hodinu, kterou jsme trávili plachtováním a odplachtováním.
Večírek začala Ifa, v pravidelných intervalech jsme ji střídali na druhém podiu. Počasí určitě zapůsobilo na návštěvu, i tak mi ale přijde sto šedesát hlav docela slušný, večírek byl vydařenej. Dramaturgie, kdy má vždycky jedna z kapel hodinovou pauzu, skrývá určitý nebezpečí, zvlášť u zvěře jako jsme my - některým svodům jsme částečně podlehli... Balení, opět za deště, bylo výrazně zdlouhavější než na Novém mostě, kolem pátý hodiny jsme s Fandou dali na dvoře poslední cigaretu před spaním.
Pondělní Kostelec byl od začátku veselej a uvolněnej. Pořadatel Beruška měl všechno vzorně připravený (snad poprvý nám někdo připravil halogen na balení).
Hosti, skupina Zkrat, začínali před osmou, kolem devátý byla rychlá přestavba a start našeho cirkusu. Hnali jsme to pouze s jednou pauzou, konec byl nekompromisně stanovenej na půlnoc, i tak se nám podařilo přehrát asi dvě třetiny playlistu. Bylo to hezký, taneční, pod podiem známý tváře z jarního večírku v sále. Závěrečná představovačka byla tentokrát okořeněná o Známku punku v Beruškově podání, velmi zajímavej kousek... Soubor tentokrát balil rychle a účelně, poté přepadl udírnu a sežral všechno, co tam zbylo. I vykládání na základně bylo nezvykle rychlý a disciplinovaný.
Byl to vydařenej víkend, i když přiznávám, zhruba tři dny mi trvalo, než jsem přepnul z polohy bigbít do polohy sociálně snesitelnýho jedince. Díky všem divákům, byl to vydařenej trojáček.

Nahoru
 
TOPlist